Peťas Bauer
Sólový zpěv, klávesové nástroje
ve skupině od r. 1990
Telefon:
E-mail: petas@saffron.cz
Profil:
Narozen: 20.4.1973
Vybavení: klávesové nástroje KORG TR 76, KORG N-374, YAMAHA PSR-1500, kombo Behringer FX3000, mikrofon SHURE ETV 58 D.
Muzikantská minulost: Už od 4 let jsem si hrál na dětské piánko, asi podle příkladu táty, kterej hrál u táboráků na kytaru stylem „rozhodl jsem se na kytaru nenaučit více jak 3 akordy, abych tak protestoval proti kytaristům, kteří jsou ochotni používat pro vetření se do přízně publika takové zbraně jako třeba Cmaj7“.
V 7 letech jsem začal chodit do LŠU Čelákovice na klavír. Má 1. učitelka se jmenovala paní Drahokoupilová a měl jsem ji moc rád. Bohužel to nebyla ta pravá osobnost, od které bych mohl pochytit moc profesionálních návyků. Po pár letech jsem se rozhodl, že se chci muzice věnovat trošku seriózně a přišla krátká anabáze s dechovými nástroji.
Ředitel hudebky pan Hanžlík, mi řekl, že na konzervatoř se s klavírem hlásí kde kdo. Doporučil mi tedy studium horny a já začal chodit k panu Kraibichovi na zobcovou flétnu a po roce i na zmiňovanou hornu. Větší průšvih jsem ale nemohl vymyslet. Vůbec mi to nešlo a k tomu mě to ani nebavilo. S dechy jsem tedy definitivně skončil. Po dechové průpravě pana Kraibicha však dodnes vyhrávám soutěže ve sklípku typu „kdo se napije přes koštýř“ :-). Byl to bránicovej ras!
Současně už jsem navštěvoval hodiny klavíru u doktora Vopelky. Tenhle pán mi asi v mém hudebním životě dal nejvíc. I dnes si při učení klávesových partů ať už Lorda, Výběru, Olympicu či Van Halenů přemílám jeho poučky. Tenhle pán mě dovedl k absolvenčnímu koncertu v čelákovickém muzeu.
Pak následoval 2. cyklus výuky, ke kterému mi byla přidělena čerstvá absolventka konzervatoře Dana Hrdličková. To byla sice krásná baba, ale do studia klasiky na pianu mě už nedonutila. V této době mých 15 – 17 let stojí za zmínku snad jen výuka improvizace u ředitele hudebky Bohumíra Hanžlíka a svérázného Pavla Lhotáka. Tento machr (pan Hanžlík) mě přivedl i do svého orchestru, kde jsem měl možnost učit se improvizaci nejen vedle zmiňovaného Pavla Lhotáka, ale i vedle Pavla Hrdličky, Luďka Opočenského, Marka Nespaly, i třeba vedle současného bubeníka kapely Dekameron Petra Petržilky a dnešního programového ředitele Rádia Beat Petra Kolínka – tehdá ještě fakt aktivně hrál :-).
Již tenkrát jsem ale názorově s panem Hanžlíkem bojoval a chtěl jsem hrát bigbeat s tehdejší amatérskou a naprosto neperspektivní čelákovickou formací Antracit. Pan Hanžlík se na mne kvůli tomu dost zlobil a dal mi na výběr mezi kvalitní muzikou a šumařinou. Je jasné, jak to myslel a já se rozhodoval jen velmi krátce. Několik dnů. No a vybral jsem si šumařinu, či přímo šmírařinu :-). To už je ale další kapitola. Stal se za mně klávesák šmírař v Antracitu, který se později začal učit zpívat, přešel do znovu vznikajícího Saffronu a pomaloučku se měnil v šumaře. Slovo šumař totiž vůbec neznamená špatného muzikanta. Šumař byl vždy „pan muzikant“, který jen neměl hudební vzdělání. No a já sice nějaké hudební vzdělání mám, ale pěvecky jsem zatím čistý šmíra. Až budu šumař zpěvák stejně jako jsem šumař klávesák, budu zřejmě na vrcholu toho, co chci dosáhnout. O tom snad zase příště. Možná za pár let.
Největší vzor: kdysi Jirka Valenta, potom Roman Dragoun a teď : JÁ!!! :-)
Nejoblíbenější kapela - svět: Whitesnake
Nejoblíbenější kapela - doma: BSP, Kabát
Další záliby: auta, motorky, PC hry
Oblíbené pití: pivo
Oblíbené jídlo: kuře, ryby a vůbec fšechno od masa
Stav: už zase ženatý
Největší nesplněný hudební sen: zazpívat tříčárkované E :-)
Jiné přání (možná pro zlatou rybku): abych nemusel spát, okrádám se o žití
Největší hudební zážitky: koncert Káji ve sportovní hale :-), Pink Floyd v Praze
Nejbližší meta: nahrát CD, plnej kulturák v Čelákovicích (nejen na plese)
Motto: …nikdy ničeho nelituj…
Fotky z dob minulých:
